Jak se bránit smluvním pokutám
Smluvní pokuta bývá ve smlouvách sjednávána často a podepisována bez větší pozornosti. Pozornost jí většina lidí věnuje teprve ve chvíli, kdy jim přijde výzva k jejímu zaplacení. Článek je určen každému, kdo takovou výzvu obdržel nebo smlouvu se smluvní pokutou právě podepisuje, a vysvětluje, na co se zaměřit, než pokutu zaplatíte.
Co je smluvní pokuta
Smluvní pokuta je plnění, zpravidla peněžitá částka, které se jedna smluvní strana zavazuje poskytnout druhé straně pro případ, že poruší určitou povinnost ze smlouvy, typicky nedodrží termín dodání, nezaplatí včas nebo poruší zákaz konkurence či mlčenlivost; zákon přitom připouští, aby byla smluvní pokuta ujednána i v jiném než peněžitém plnění. Upravuje ji § 2048 a následující občanského zákoníku, přičemž podstatou smluvní pokuty je, že věřitel ji může požadovat bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla jakákoli škoda.
Právě v tom spočívá její síla i riziko. Věřitel musí sice doložit ujednání o smluvní pokutě, obsah utvrzené povinnosti, její porušení a skutečnosti, z nichž plyne požadovaná výše pokuty, nemusí však prokazovat vznik škody, a proto bývá smluvní pokuta vymáhána s jistotou, která často neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Ne každá smluvní pokuta, kterou smlouva obsahuje, je však skutečně platná, a ne každá musí být zaplacena v plné výši.
Byla smluvní pokuta vůbec platně sjednána?
První otázkou, kterou je třeba si položit, není výše pokuty, nýbrž to, zda ujednání o smluvní pokutě vůbec obstojí. Smluvní pokuta je závazkem akcesorickým, tj. závislým na povinnosti, kterou zajišťuje, a dle § 2048 občanského zákoníku musí z ujednání o ní plynout dvě věci: povinnost, jejíž porušení se pokutou sankcionuje, a výše pokuty, případně způsob, jakým se výše určí. Obě musí být zjistitelné alespoň výkladem smlouvy dle § 556 občanského zákoníku. Teprve nelze-li obsah ujednání zjistit ani výkladem, nejde o platné právní jednání k takovému smluvnímu ujednání se nepřihlíží.
Pokuta přitom může utvrzovat i souhrn povinností ze smlouvy, jsou-li tyto povinnosti identifikovatelné; Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 23 ICdo 22/2015, vydaném ještě k předchozí právní úpravě, odmítl závěr o neurčitosti ujednání založený toliko na širokém vymezení utvrzených povinností. Obdobně u procentní sazby, u které není výslovně řečeno, z jaké částky se počítá, je nejprve třeba zkoumat, zda základ výpočtu nelze dovodit výkladem smlouvy.
Akcesorita pokuty znamená, že je-li neplatná samotná smlouva nebo ta její část, z níž pokutou utvrzená povinnost plyne, nemůže obstát ani smluvní pokuta. Od toho je však třeba odlišit pozdější zánik závazku: odstoupení od smlouvy se dle § 2005 odst. 2 občanského zákoníku nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty, které již vzniklo.
Pro úplnost dodejme, že v některých oblastech zákon smluvní pokutu omezuje. Typicky v pracovním právu smí být smluvní pokuta se zaměstnancem ujednána jen tehdy, stanoví-li tak zákon (§ 346d odst. 7 zákoníku práce), což zákoník práce připouští toliko u konkurenční doložky, přičemž výše pokuty musí být přiměřená povaze a významu závazku zaměstnance a jejím zaplacením závazek z konkurenční doložky zaniká. K ujednání, které se od tohoto omezení odchyluje, se dle § 346e zákoníku práce nepřihlíží, a kupříkladu smluvní pokuta za pozdní příchod do práce nebo za výpověď danou zaměstnancem je proto bez právních účinků.
Došlo skutečně k porušení povinnosti, a záleží na zavinění?
Smluvní pokuta se dle § 2048 občanského zákoníku sjednává pro případ porušení smluvené povinnosti. Bez porušení povinnosti tedy nárok na pokutu nevzniká, a to bez ohledu na to, jak sebevědomě je výzva k zaplacení formulována. Vždy je proto třeba porovnat, co přesně smlouva ukládala (jaký termín, jaký rozsah plnění, jakou formu), s tím, co se skutečně stalo. Nezřídka se ukáže, že termín byl dohodou stran posunut, nebo že povinnost, na kterou se věřitel odvolává, ve smlouvě vůbec není sjednána. Naproti tomu samotné převzetí opožděného plnění bez výhrad již vzniklé právo na pokutu automaticky neruší; takový závěr by musel plynout z konkrétního ujednání nebo z výkladu jednání stran.
Zákonná úprava přitom vychází z objektivní odpovědnosti: věřitel nemusí prokazovat, že dlužník porušení povinnosti zavinil, a pokuta vzniká již samotným porušením. Jde však o úpravu dispozitivní, od níž se strany mohou odchýlit. Smlouva proto může stanovit, že pokuta se platí pouze za zaviněné porušení povinnosti, a pakliže takové ujednání obsahuje, může se dlužník bránit tím, že porušení nezavinil, např. proto, že termín zmeškal v důsledku okolností, které nemohl ovlivnit. Přesné znění ujednání o smluvní pokutě je tak v této otázce zcela zásadní.
Nepostihuje pokuta ve skutečnosti výkon práva?
Z toho, že smluvní pokuta je sankcí za porušení povinnosti, Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře dovodil, že smluvní pokutu nelze platně sjednat za výkon práva. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4469/2010 je odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona, nebo na základě ujednání stran, výkonem práva, které smluvní straně náleží, a porušením smluvní povinnosti proto být nemůže. Totéž platí pro výpověď smlouvy, kterou smlouva nebo zákon připouští.
V praxi se přesto lze setkat se smlouvami, podle nichž má strana zaplatit pokutu, „vypoví-li smlouvu před uplynutím doby“, nebo „odstoupí-li od smlouvy“, ačkoli jí smlouva takové právo výslovně dává. Taková ujednání ve skutečnosti netrestají porušení povinnosti, nýbrž činí výkon práva pro druhou stranu nepřiměřeně drahým, a jako smluvní pokuta proto před soudem neobstojí.
Pro úplnost je třeba dodat, že za účinnosti současného občanského zákoníku Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 připustil, aby vznik práva na smluvní pokutu byl vedle porušení povinnosti dlužníkem navázán i na to, že věřitel v návaznosti na toto porušení od smlouvy odstoupí. Tím se však nic nemění na tom, že sankcionovat lze toliko porušení povinnosti, nikoli dovolené odstoupení nebo výpověď ze strany toho, kdo má pokutu platit. Pokud je tedy vůči vám uplatněna smluvní pokuta za to, že jste využili práva, které Vám smlouva nebo zákon dávají, můžete zaplacení takové pokuty odmítnout.
Opačně je třeba upozornit, že ne každé peněžité plnění spojené s ukončením smlouvy je smluvní pokutou. Strany si mohou platně ujednat například odstupné dle § 1992 občanského zákoníku, tedy cenu za právo od smlouvy odstoupit, a o povaze ujednání nerozhoduje jeho označení ve smlouvě, nýbrž jeho skutečný obsah. Neplatnost proto nelze dovozovat toliko z toho, že smlouva plnění nazývá smluvní pokutou.
Nepřispěla k porušení povinnosti sama druhá strana?
Mnoho smluvních povinností nelze splnit bez součinnosti druhé strany. Zhotovitel nemůže dokončit dílo včas, nepředá-li mu objednatel staveniště, podklady nebo vyjádření, dodavatel nemůže dodat zboží, nepřevezme-li je odběratel, a poskytovatel služby nemůže pracovat, nedostane-li přístup do systému. Neposkytne-li věřitel dlužníkovi součinnost potřebnou ke splnění dluhu nebo nepřijme-li řádně nabídnuté plnění, je dle § 1975 občanského zákoníku v prodlení sám věřitel, přičemž dle § 1968 věty druhé občanského zákoníku platí, že dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Pro smluvní pokutu za prodlení to znamená, že po dobu, po kterou dlužník nemohl plnit v důsledku prodlení věřitele, pokuta zásadně nenabíhá. Vždy je však třeba posoudit příčinnou souvislost mezi nesoučinností věřitele a nedodržením termínu, dobu trvání překážky a to, zda se dlužník nedopustil samostatného nebo předchozího porušení povinnosti, které s nesoučinností věřitele nesouvisí. Pakliže nesoučinnost věřitele byla jedinou příčinou zmaření termínu, nárok na pokutu za jeho nedodržení nevzniká.
V praxi je ovšem rozhodující důkazní stránka věci. Dlužník musí být schopen doložit, jakou součinnost potřeboval, kdy a jak o ni věřitele žádal a jak dlouho na ni čekal, a proto se vyplácí veškerou takovou komunikaci vést písemně a uchovávat. Email odeslaný v pravou chvíli může později rozhodnout o tom, zda bude smluvní pokuta zaplacena v plné výši, nebo vůbec.
Je požadovaná pokuta přiměřená?
I platně sjednaná a skutečně vzniklá smluvní pokuta nemusí být zaplacena v plné výši. Dle § 2051 občanského zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit, a to až do výše škody, která věřiteli porušením povinnosti vznikla do doby rozhodnutí soudu. Tomuto postupu se říká moderace a podrobně jsme se mu, včetně zásadního rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, věnovali v článku Moderace smluvní pokuty po průlomu Nejvyššího soudu.
Pro dlužníka z uvedeného rozsudku plyne, že soud neposuzuje, zda byla přiměřená částka uvedená ve smlouvě, nýbrž zda je přiměřený konkrétní nárok, který věřitel uplatňuje. Soud přitom zkoumá, k čemu měla pokuta sloužit, jak závažné porušení povinnosti bylo, jaké důsledky pro věřitele mělo a jak se dotklo zájmů, které měla pokuta chránit. Pokuta 1.000,- Kč za každý den prodlení s dodáním díla může být zcela přiměřená, avšak situace, kdy se předání díla opozdilo o několik měsíců toliko pro drobné nedodělky, objednatel dílo po celou dobu bez obtíží užíval, žádná škoda mu nevznikla a výsledná pokuta mnohonásobně převyšuje cenu díla, může moderaci odůvodňovat. Žádná z těchto okolností však sama o sobě výsledek nezaručuje, neboť soud musí respektovat i preventivní a sankční funkci pokuty, a absence škody proto nárok na pokutu sama nevylučuje.
V praxi je třeba mít na paměti několik věcí. Soud pokutu nesníží bez návrhu dlužníka, avšak tento návrh nemusí být výslovný ani obsahovat odkaz na § 2051 občanského zákoníku; dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1398/2022, postačuje, namítne-li dlužník obsahově nepřiměřenost požadované pokuty, přičemž pouhé popření existence nároku nestačí. Nevznese-li dlužník takovou námitku, soud přizná věřiteli pokutu v plné výši, jsou-li splněny ostatní předpoklady nároku. Námitku nepřiměřenosti je přitom vhodné uplatnit včas, a to i eventuálně, současně s ostatními obranami, neboť možnost uvádět nové skutečnosti a důkazy je v odvolacím řízení omezena.
Soud při snížení respektuje zákonnou hranici vzniklé škody a funkci smluvní pokuty. Samotná absence škody neznamená, že nárok zaniká nebo že má být pokuta snížena na nulu.
Jste spotřebitel? Ke zneužívajícímu ujednání o pokutě se nepřihlíží
Odlišný režim platí tam, kde smluvní pokutu sjednal podnikatel se spotřebitelem, tedy typicky v obchodních podmínkách e-shopu, posilovny, poskytovatele telekomunikačních služeb nebo autoškoly. Ujednání, které v rozporu s požadavkem poctivosti zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, je dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku tzv. zneužívajícím ujednáním, a dle § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku jsou zneužívající vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Ke zneužívajícímu ujednání se dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Zneužívající povaha se přitom dle § 1813 odst. 2 občanského zákoníku posuzuje s ohledem na povahu předmětu závazku, ostatní smluvní ujednání a okolnosti při uzavření smlouvy, nikoli toliko podle částky, která se v důsledku porušení povinnosti nahromadila.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 3502/2024, s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-618/10 Banco Español de Crédito potvrdil, že zneužívající ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě nelze zachraňovat moderací dle § 2051 občanského zákoníku, a že soud má zneužívající povahu ujednání zkoumat i bez návrhu spotřebitele. V konkrétní věci však Nejvyšší soud zneužívající povahu ujednání neshledal a spotřebitel neuspěl, z čehož plyne, že ne každá vysoká pokuta ve spotřebitelské smlouvě je zneužívající.
Pro spotřebitele je proto podstatné rozlišovat právní důvod obrany. Je-li ujednání zneužívající, nepřihlíží se k němu jako celku; není-li zneužívající, uplatní se obrany popsané výše, tedy neplatnost či neurčitost ujednání, to, že nárok nevznikl, nebo moderace nepřiměřeného konkrétního nároku. Totéž platí i v podnikatelských vztazích, v nichž moderace rovněž není jedinou obranou, kterou má dlužník k dispozici.
Další okolnosti, které stojí za prověření
Vedle shora uvedených obran se v praxi opakovaně uplatňuje několik dalších možností, které je třeba zvážit s ohledem na okolnosti dané věci.
Promlčení. Právo na zaplacení smluvní pokuty se zpravidla promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, jejíž počátek upravuje § 619 občanského zákoníku, a to včetně požadavku, aby se věřitel dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek jejího běhu. Strany si mohou dle § 630 občanského zákoníku ujednat kratší či delší lhůtu, nejméně však jeden rok a nejvýše patnáct let, a to se zákonnými omezeními. Pokud věřitel pokutu uplatní u soudu s odstupem několika let, může být nárok zcela nebo zčásti promlčen, k promlčení však soud přihlédne jen tehdy, vznese-li dlužník námitku promlčení.
Souběh pokuty s náhradou škody. Neujednaly-li si strany jinak, nemá věřitel dle § 2050 občanského zákoníku právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Požaduje-li věřitel vedle pokuty ještě náhradu škody, je třeba prověřit, zda mu smlouva takové právo skutečně dává.
Pokuta skrytá v obchodních podmínkách. Je-li smluvní pokuta obsažena v obchodních podmínkách, na které smlouva odkazuje, a jde o ustanovení, které druhá strana s ohledem na jeho obsah i způsob vyjádření nemohla rozumně očekávat, je dle § 1753 občanského zákoníku neúčinné, nebylo-li touto stranou výslovně přijato. Neúčinnost se tak netýká každé pokuty v obchodních podmínkách, ale toliko pokuty překvapivé. Tento institut chrání i podnikatele, nikoli toliko spotřebitele.
Nájem bytu. Sjednají-li si pronajímatel a nájemce bytu jistotu nebo smluvní pokutu pro případ porušení povinností nájemce, nesmí dle § 2254 odst. 1 občanského zákoníku jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Vedle toho se dle § 2239 občanského zákoníku nepřihlíží k ujednání, které nájemci ukládá povinnost vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřenou.
Než pokutu zaplatíte
Výzva k zaplacení smluvní pokuty sama o sobě neznamená, že nárok na pokutu a nad to v uváděné výši skutečně vznikl. Obrana proti ní stojí na několika na sebe navazujících otázkách: zda byla pokuta platně sjednána a zda je obsah ujednání zjistitelný, zda došlo k porušení povinnosti, a nikoli k výkonu práva, zda se na porušení nepodílel sám věřitel svou nesoučinností, zda není nárok promlčen a zda je požadovaná částka přiměřená, přičemž u spotřebitelů je navíc třeba zkoumat, zda nejde o zneužívající ujednání. Před zaplacením je proto vhodné prověřit právní důvod i výši pokuty. Zaplacení samo o sobě neznamená vzdání se všech práv a plnění bez právního důvodu lze požadovat zpět jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, avšak § 2997 občanského zákoníku vrácení v některých případech vylučuje, například u plnění promlčeného dluhu, a zaplacení tak může požadavek na vrácení podstatně zkomplikovat či vyloučit.
Obdržíte-li výzvu k zaplacení smluvní pokuty, nebo se chystáte podepsat smlouvu, která ji obsahuje, doporučujeme nechat smlouvu i průběh plnění posoudit dříve, než na výzvu zareagujete nebo cokoli uhradíte. V kanceláři HRTÚS HRTÚSOVÁ advokáti se smluvními pokutami zabýváme jak při přípravě a revizi smluv, tak ve sporech, v nichž je pokuta uplatňována nebo naopak napadána.
Pro konzultaci nás kontaktujte na info@hrtusadvokati.cz nebo telefonicky.